Jako minulý rok, tak i tento jsem vyrazil do Prahy na největší swingovou akci u nás. Jména lektorů zaručovala zábavu a už klasický večer v Lucerně s Melody Makers náladu jen podtrhoval. Ale popořadě.
Znovu jsem se přihlásil na workshop For Leaders Only, tentokrát vedený Kevinem St. Laurentem (loňský rok Juanem Villafanem) a opět jsem byl… přehlcený novinkama, co všechno se dá ve swingu vymýšlet, na čem pracovat a kolika způsoby si zamotat nohy a hlavu.
Srovnával jsem pořád Juana a Kevina. Minulý rok se mi zdál Juan trošku unavený, ale letos Kevin přišel s docela jinou energií. Hned u mě získal něco navrch svým entuziasmem. Všelijaké točky a skluzy a variace swingoutů. Tři hodiny uběhly jako nic. Nutno ale říct, že Juanův workshop minule se zabýval trochu jinýma věcma – různá práce nohou, rytmické cvičení, muzikalita a ke konci taky různé variace swingoutů a slidů. Dá se říct, že byl obsahově a kvantitativně o něco nabušenější. Ten letošní pod vedením Kevina byl pro mě zase zvládnutelnější a pomyslná kapacita mého akvárka nepřetékala už po první hodině, kdy jsem měl s Juanem už hlavu přetečenou. Který z nich byl lepší? Oba byly skvělé a příští rok půjdu znovu. Dá se na nich spoustu naučit, ne jen kroky, ale i přístup k tanci, který dokáže otevřít úplně nové obzory a bourat stereotypy. Zvláště to druhé není ale vůbec jednoduché.
Myslíte si, že víte o historii Swingu a tanci hodně? Pak bych doporučil přednášky od Petera Logginse. Tanečník, muzikant, swingový historik. Tenhle týpek je snad bezedný. Tento rok už jsem věděl, o koho jde. Minulý rok na PSSF, jsem to totiž zjistil – jako nováček jsem ho vůbec neznal. Prošel okolo mě a začal tancovat. Bylo poznat, že už to někdy dělal, no. Jeho tančení pro mě bylo jak z jiného světa. Začal jsem se těšit na lekci s ním další den. Byl to tehdy úplný základ six count quick-quick-slow, který se dá krásně použít na rychlejší hudbu. Jaké bylo pak moje překvapení, když jsem tuhle nově nabytou dovednost zkoušel na tančírně v Brně, ale ani některé zkušenější tanečnice se nechytaly (nebo jsem nebyl dost jasný, taky možné). Tohle jsem teda ze svého tanečního rejstříku na čas vytěsnil… No a letošní rok se Peter věnoval opět základům, ale zase nutno říct, že o nic méně důležitým. Neučil nové kroky, ale rozebíral side pass send out, swingout outside turn apod. Jak u toho cestovat, jak používat směr a prostor, která ruka a jak vede. I na těchto jednoduchých principech se dá strávit hodina, věřte tomu. Takže ti, co u nás v Brně profrčí úrovněma Lindy jako Cvaklá-noha-Kepo shagoutem, by se možná mohli trochu zastavit a dát tomu čas, aby si zažili všechny kroky dopodrobna.
Sledovat tyhle tanečníky při social dance vydá snad za celou lekci. Nejdřív zaposlouchání do hudby a zjišťování jejich nuancí, pohupování a pár zkušebních kroků. Ne hned začít freneticky sázet figuru za figurou bez ohledu na to, jakou zprávu nese hudba. Tam ještě nejsem. Já zatím hudbu používám jen jako metronom na kroky a když se zadaří, tak občas vytáhnu nějaký dobře načasovaný freeze nebo výraznější synkopu. Postupně snad, až porostou moje výrazové prostředky a sebejistota, zvětší se i moje možnosti na parketě. Nemyslet a netančit pořád v zajetí vzorců. Figury, kroky, variace, styling to všechno je fajn, ale ze všeho nejvíc to chce prostě taneční zkušenosti. Roky a roky. Jen chození na lekce a workshopy ještě tanečníka z nikoho neudělá. Člověk musí především tančit a postupně se oprošťovat od vzorců, experimentovat a improvizovat, ale hlavně taky sjednotit se s hudbou. To je docela dlouhá cesta. Někdy to vnímám tak, že je rozdíl na hudbu tančit (což dělám já) a… být hudbou, nechat ji sebou prostupovat a vyjadřovat tancem.
Tenhle můj proslov vychází jen z pozorování a porovnání. Když jsem viděl Kevina s Jo nebo Petera s…tím maďarským followerem (který jako follower v sobotu na PSSF vyhrál JnJ), bylo to nesmírně obohacující. Vidět jak pracují, jak se znají (Kevin a Jo), popř. jak se neznají (Peter a ten týpek) a tancem se poznávají. Nejdřív pár kroků a postupně stavět a stavět až ke konci písničky už oba věděli co si můžou dovolit a co od sebe čekat. On jako zkušený tanečník pracoval jen v rámci možností dobrého followera a přizpůsoboval se mu. Nikdy ne víc stylem „Ha, tys to nechytil?!”
Mimo ně ale bylo na parketu spoustu lidí různých úrovní. Nejdůležitější byl ovšem fakt, že se všichni “jen” skvěle bavili.
Hudba byla skvělá, Ondřej Havelka a jeho Melody Makers jsou tutovka a nemají u nás obdoby. Hudba, provázení večerem, občasné taneční číslo… Jejich profesionální přístup a um je něco, co se jen tak nevidí. Až po skončení PSSF jsem se dozvěděl, že dva dny před sobotní Lucernou a koncertem MM zemřela herečka paní Libuše Havelková, maminka Ondřeje Havelky, a já si zpětně nemůžu vzpomenout na jediný okamžik z večera, kdy by byla na panu Havelkovi znát nějaká nevole hrát a vystupovat.
Kromě už zmíněných Melody Makers musím taky podtrhnout swingovému publiku už dobře známé Heart of Dixie v pátek a Miss Mikey May v sobotu – kvalitní hudba a zábava až do ranních hodin.
A co lektoři? Na PSSF asi nešlapou moc vedle. Zábavní a skvělí a vůbec-ne-namyšlení-jak-jsem-si-myslel Kevin s Jo, standardní Juan a Pamela (pardon, obsah dobrý, jen ta jiskra, aby mezi náma přeskočila) , pokérovaný typ a klasik Peter a Katja, srandovní Ben a Trisha with attitude, pohodoví Ali a Katja. Zajímavého materiálu jsem si přivezl zase dost, že z něj i po roce něco vytáhnu na světlo.
Lidi říkají, že PSSF je drahý a já vím, že pokud jste student, tak to opravdu může být darda. Ale pro mě jsou Melody Makers v Lucerně vrcholem roku a možnost sledovat mezinárodně uznávané tanečníky, kteří patří ke světové špičce, při akci, je něco, alespoň pro mě, značně obohacujícího a povznášejícího.